Červenec a srpen patří pro ochranáře k nejkrutějším měsícům. Jižní Moravě vládnou tropické teploty, stepi jsou vyprahlé, ty nejkrásnější kytky pryč a dobrovolníci si užívají prázdnin někde v cizině. Přitom je ale celá řada lokalit, které zrovna potřebují seč, která se musí za každou cenu realizovat.
Letos se pro nás nejdrsnější výzvou staly Adamce a nová lokalita na Morkůvkách. Adamce umí být kruté vždycky – prudké kopce beze stínu nám dávají zabrat rok co rok. Letos jsme se na nich dostali na pokraj smrti, naštěstí nás zachránil nedaleký nově vyčištěný a revitalizovaný rybník Nynek. Jeho existence výrazně zvýšila naši lásku k této stepi a hned mámě z dalších letních výjezdů tímto směrem menší obavy. I tak jsme ale odjížděli naprosto na dně – deštivější léto přineslo opravdu hodně biomasy, jejíž seč a hrabání byly nekonečné. Přesně ta chvíle, kdy by nás zachránili tak další dva lidi navíc.
Oproti drastickému jednodennímu výjezdu na Adamce (s následnými dodělávkami v průběhu týdne) jsme na Morkůvkách uspořádali letošní první víkendovku se spaním pod širákem. V pátek jsme dorazili na místo už za šera, takže plánovaná večerní seč s předstihem nevyšla, zato jsme udělali ohýnek a pořádně to u něj rozjeli. Velký podíl na parádním večeru měli Agi s Romanem, díky jejichž kytaře a ukulele prostě nešlo jít spát. Ovšem zjištění, že je půl páté ráno a pomalu se rozednívá, nás trochu zděsilo a konečně zahnalo do spacáků, urvat aspoň pár hodin spánku.
Ranní probuzení bylo kruté, velmi kruté. Skoro tak kruté jako sluníčko, které ve chvíli začalo intenzivně svítit a péct nás zaživa. Navzdory němu a našemu zombie stavu jsme ale vyrazili na step a sekali a hrabali až do odpoledne. Ve chvíli, kdy jsme už nebyli schopni udržet ani náčiní v rukou, ani sami sebe na nohou, jsme se přesunuli do stínu naobědvat a hlavně vyrazili do blízké požární nádrže, jež byla dřív koupalištěm. Toto osvěžení nám zachránilo život a vlilo trochu nových sil do žil.
Odpolední práce šla ale těžce a my se z posledních sil plazili po stepi a o hrábě se víc opírali, než hrabali. S přicházejícím večerem se ale pozvolna začínalo dát dýchat a tak, aby nám náhodou nezačala být zima, jsme zapálili ohně na pálení biomasy. Po celém dni na sluníčku není nic lepšího, než si ještě ožehnout celé tělo přímou vatrou :)
Když nás konečně od povinnosti pálení osvobodila tma, přesunuli jsme se zpět d základního tábora k dalšímu ohýnku. Opekli jsme si buřty, sýry i tofu, vytáhli zbylé víno a hudební nástroje a pokračovali v párty ze včera. Dnes už to bylo poklidnější, ale díky přestěhování karimatek a spacáků přímo k ohni jsme mohli průběžně upadat do spánku a zase se probouzet a připojovat k zábavě, takže i tuto druhou noc jsme toho moc nenaspali.
Neděle byla stejně horká jako sobota, ale vidina konečnosti práce hodně pomohla. Část mužstva vyrazila kosit druhou stráň, kam přijdou za pár týdnů ovce a zbytek dočišťoval tu první. Roman dokonce odhodlaně zapálil další vatru, takže jsme přes poledne poskakovali kolem hořících ohňů. Stejně jako včera, i v neděli nás kolem druhé hodiny sluníčko definitivně přemohlo a my se uchýlili do chladivé vody nádrže. Když jsme si tam všichni lebedili, přišla místní pejskařka, která se usadila na břehu a zapředla s námi dlouhý rozhovor. Zatímco se její mokří psi váleli v našich šatech na břehu, všichni vyznavači naturismu zůstali uvězněni ve vodě. Nijak zvlášť nám to nevadilo, sáli jsme vodu všemi póry a užívali si celkovou hydrataci.
Po koupačce jsme se vydali hledat místní hospodu. Byla zavřená, zato jsme se vecpali ke stánkům na místních hodech. Původně jsme se tu večer chtěli stavit a trochu se družit s místními, náš stav (stejně jako vzhled) nám to ale nedovolil. Tak jsme si to vynahradili alespoň dnes a užili si limču, cukrovou vatu i pohled na krásné krojované místňáky.
Po této přestávce jsme se rozloučili. Část nás jela domů, část mužstva zůstal až do večera, dosekat a dopálit poslední kupky. Upřímně, bylo to smrtící a vyčerpávající, ale zároveň naprosto skvělý a už se těšíme na další akci :) A pokud by se příště našlo o dva, tři statečné dobrovolníky více, možná by to nemuselo být ani tak strašně zničující!
